Svet-Stranek.cz
Není nevychovaný pes, když je vychovaný majitel.
Výchova a výcvik psů

Poruchy chování:Není nevychovaný pes, když je vychovaný majitel.

Poruchy chování

Kennelsyndrom
 
Kennelsyndrom pozorujeme u štěňat, která ve fázi vtiskovací a socializační neměla vůbec žádný nebo velmi malý kontakt s lidmi a jejichž touha spolužití s člověkem je velmi slabě vyvinutá. Je to v zásadě syndrom emoční „neohebnosti“, na jejímž základě není pes schopen zvládat jakoukoliv změnu. Extrém, provázený trvalou úzkostí a bázlivostí, z níž se může vytvořit až agresivní obrana. Situace je mnohdy ještě zhoršená, pokud matka štěňat prošla stejným problémem. Často jsou tyto dojmy z vtiskovací fáze natolik silné, že se je nepodaří odstranit vůbec, ba někdy se nedaří je ani zmírnit. Především tam, kde syndromem trpěla i matka štěňat. Přesto by se měl člověk o nápravu pokusit.
Musíme si uvědomit, že psi, procházející tréninkovou výchovou se budou učit teprve člověku věřit a také se budou učit s ním společně žít. Proto naše výchova musí být jen pozitivní a nesmí používat žádné hlukové projevy (ani zvýšený hlas).  Hlavně si je třeba uvědomit, že pes trpící kennelsyndromem je především zoufale nešťastný. Žije s člověkem, jemuž nevěří, odtrhli jej od smečky, ve které se cítil bezpečně. Naším úkolem je pomoci mu se s touto situací alespoň trochu vyrovnat. Ovšem stále máme na paměti, že pes nikdy kennelsyndrom nepřekoná. Na nás vždy bude, abychom se naučili znát jeho příznaky a včas psa odvedli do „bezpečí“. Jediná věc, kterou můžeme udělat, je zmírnit příznaky tak, aby se život obou dvou stal přijatelný.
Již jsme si řekli, že pes vlastně není schopen změny prostředí. Takže než si stanovíme cíle, kterých chceme dosáhnout, položíme si několik otázek:
-         Bojí se pes mne?
-         Bojí se mých partnerů?
-         Bojí se mých přátel, sousedů?
-         Bojí se cizích lidí?
-         Bojí se určitých lidí? (hlučných, opilých….)
-         Má pes strach z ostatních psů?
-         Máte pocit, že by pes ze strachu kousnul?
-         Je nějaká situace, kdy máte pocit, že pes je spokojený nebo relaxuje?
 
Čím výše jste postupovali s odpovědí ne a na poslední otázku jste si odpověděli ano, tím větší naději máte na trénink a převýchovu. Ovšem i tak nesmíte hýřit velkým optimismem. Cíl, kterého chcete dosáhnou jako prvního, si zvolte hodně nízko. Později, až budete mít pozitivní výsledek přidejte cíl o něco vyšší a tak postupujte stále nahoru.
Příklad cíle – chci, aby pes si zvykl na mého partnera, za předpokladu, že má dobrý vztah se mnou. V psovi velmi známém prostředí, kde nejsou ani žádné rušivé zvuky partnera představím. Chová-li se pes agresivně, netrestám, nenadávám, ale mlčky psa odvedu a nechám jej samotného. Nenuťte jej do kontaktu s partnerem, nýbrž trpělivě čekejte až ke kontaktu dojde. Chová-li se pes podle vašich představ, okamžitě jej velmi velmi pochvalte a odměňte. Znovu opakujeme – ignorujte nežádoucí, odměňujte žádoucí.
Po splnění prvního cíle si stanome další – například aby pes vzal na vědomí moje přátele. Pozveme je tedy do prostředí, které zná pes a postupovat budeme úplně stejně. Rovněž nácvik chůze v cizím prostředí musí zpočátku začínat tam, kde nejsou rušivé podněty a opatrně se budeme přesouvat do rušnějších míst. Nepřežeňte to, postupujte opravdu po malých krocích, pro psa s kennelsyndromem je změna čehokoliv tvrdou zátěží.
Ještě musíme vzít v úvahu dispozice plemene a povahu daného jednotlivce. Jsou plemena, která jsou pro kennelsyndrom jak stvořená, ale na druhé straně se lépe napravují škody (labrador, novofundland…) a jsou plemena, kterých se jakoby kennelsyndrom téměř nedotýká, ale jejich náprava v případě problému je téměř mizivá (někteří teriéři, špicové …)
Jak se danému problému vyhnout? Při vlastním odchovu je to strašně jednoduché – ve vtiskovací a socializační fázi seznamujeme štěňata se všemi situacemi, které jej v životě potkají a s člověkem především. Při koupi štěněte je situace poněkud horší. Pokud si jedeme štěňata předem prohlédnout (a to bychom měli) uděláme si svůj obrázek a také budeme chtít vidět matku. Máme-li pochybnosti, raději počkáme a vybereme si štěně jinde, kde získáme pocit jistoty, že zde kennelsyndrom není.
Jeden náš přítel nazývá chovatelské stanice, odkud se kennelsyndrom šíří „štěněcí mlýny“. Má svým způsobem pravdu, jsou to stanice, které štěňata melou a melou a vůbec je nezajímá, co se bude dít dál. A netýká se to jen psů s průkazem původu, jsou i štěněcí mlýny na bezpapírová štěňata.
 
Přejeme vám, aby jste v životě štěněcí mlýn nepotkali!

Autor  Radek


Separační úzkost 


Když pejsek vyje, štěká a demoluje byt, případně se pomočujepouze za nepřítomnosti majitele, toto bývají dost vážné problémy, pro které hodně pejsků skončí v útulku. Může se to vyskytnout i u některých pejsků z útulku, kteří byli v útulku hodní, pokud majitel připustí velkou fixaci psa na sebe zpočátku a pak změní počáteční stav třeba tím, že normálně opět začne chodit do práce.

Nový majitel pod dojmem toho, co si vše takový pes prožil a toho, jak je pes šťastný, že má konečně domov, poskytne maximální pozornost a lásku, se psem tráví celé dny, pozve ho do postele a když se pes k němu přimknul, po týdnu nebo později změní pravidla a psa ponechá samotného na zahradě. Pes začne výt, štěkat a demolovat vše, co se mu připlete do cesty. S pejskem je potřeba jednat laskavě, ale nepřipustit velkou fixaci a stanovit jasná pravidla. Bude to dobré nejen pro majitele, ale jednodušší i pro pejska.  

Problém se rovněž vyskytuje u štěňat, která majitel nenavyknul na samotu. Majitel si vezme pár dnů dovolenou, psa zhýčká pobytem v posteli, protože je mu štěňátka líto, jak kňučí nebo si někde přečetl, že pes je smečkové zvíře a neměl by zůstávat sám, že je to pro něj nepřirozené. Štěně se od páníčka celé dny nehne a po dovolené odkráčí majitel do práce a doufá, že problém se závislostí pejska se nějak vyřeší sám od sebe a pejsek si zvykne. Hodně pejsků to pochopí a zvyknou si, ale stále narůstá počet takových, kteří mají sezávislostí problémy. A protože jsou to pejsci, dávají to najevo po psím způsobu. Začnou kňučet, ničit věci nebo důsledkem stresu močit a demolovat  byt.

Je velmi důležité psa před tím, než ho ponecháte samotě, důkladně vyvenčit autahat. Pokud jste si jisti, že pes má dostatek pohybu a zaměstnání a nezlobí doma čistě proto, že se nudí - musím poznamenat, že toto bývá nejčastější příčinou, zkuste psa zbavit jeho chorobné závislosti a strachu ze samotypřevýchovou. U zvláště úporných případů závislosti lze po poradě s veterinárnímodborníkem doplnit převýchovu i léky, které psa zklidní. Číhat za dveřmi a pak vtrhnout dovnitř, když jste slyšeli psa výt a zbít ho, není řešením a není to ani dlouhodobě účinné, většinou pes začne provádět nežádoucí činnost po chvíli opět, navíc z majitele projevuje strach, když se vrátí.

Další pes by mohl problém zkomplikovat tím, že by například vyli oba dva, i to se, bohužel, stává. Většinou je však druhý pes řešením účinným jen tam, kdy pes byl na druhého psa nebo kočku zvyklý a ten uhynul. U ostatních psů je lépe druhého psa pořizovat až po převýchově a odstranění tohoto problému, aby vám místo jednoho psa doma nevyli dva.

Principem převýchovy  je vystavení psa situacím, které u něj vyvolávají strach nebo úzkost, aniž by se bál. Po dobu převýchovy však opět nesmí být vystaven traumatizujícímu podnětu v plné intenzitě, tedy je zapotřebí, aby kromě krátkých úseků, kdy psa navykáte na samotu, sám nebyl,jinak opět můžete začít od začátku. Jde o to, učit psa být sám - nejprve tak krátce, aby to nevyvolalo strach a postupně prodlužovat dobu samoty.

Psovi nedovolte spát ve vaší posteli a všude vás následovat. Já vím, že je to příjemné, ale po dobu převýchovy si to musíte odpustit, zvyšuje to psovu závislost na vás. Před zahájením převýchovy musíte důkladně nacvičit povely Zůstaň! a Na místo! Je důležité je nacvičit v klidu, aby je pes nespojoval s vaším odchodem. Naučte psa na odloženém místě a tomu, že za dobré provedení cviku bude odměněn hračkou nebo speciálním pamlskem, které jindy nedostane, jen po tomto cviku a když má být sám. Postupně se od psa vzdalujte,když cvik zvládá na pár metrů, zkuste přejít do místa, které je pro psa od vás lehce přístupné, ale kde na vás nevidí, jen vás může slyšet a trénujte povel Zůstaň! Psa vždy chvalte za nevzdálení se z místa. Když se vzdálí, netrestejteho, ale odeberte hračky a pochoutky. 

Potom zkuste odejít na velmi krátkou chvilku z bytu, ale jen na tak dlouhou chvilku, kdy pes nespustí nežádoucí chování, i kdyby to bylo pár vteřin. Můžete nechat zapnuté světlo, rádio či televizi. Při nácviku jednotlivých krátkých odchodů  doporučuji zařadit mezi ně hru, procházku nebo krmení, dokud se pes opět zcela neuklidní. Před odchodem se s psem nelučte a při příchodu se sním nevítejte. Prodlužujte dobu samoty velmi zvolna a orientujte se podle míry stresu psa - sledujte, zda vás přehnaně nevítá po příchodu nebo neprojevuje známky strachu před vaším odchodem. Nedá se předem říci, jak dlouho se pes bude samotě učit, některý pár dnů, jinému to trvá i pár týdnů. Obrňte se trpělivostí a vytrvejte.

Obrátila se na mne paní s fenou, kterou měli od štěněte se žádostí o pomoc při nalezení nového domova pro fenu. Fenka nemohla být umístěna v kotci, který demolovala a navíc vytrvalým štěkotem velmi rušila sousedy, byla tedy v bytě, kde se pokoušela prohrabat stěnou, takže po každém návratu majitelů z práce ječekal byt, který vypadal jako oáza v kamenolomu. Majitelé byli na fenu velmifixovaní a byli ochotni se podrobit s fenou převýchově. Z rozhovoru s nimi vyplynulo, že problém se dostavil až po dlouhodobé nepřítomnosti paničky během Vánoc a postupně se zhoršoval a prohluboval.

Paní si vzala dovolenou a dle instrukcí trénovala  poslušnost a pozdějiodchody a příchody po minutách, které prodlužovala. Po 14 dnech pes vydržel sámjiž 20 minut. Když se za 4 týdny dostali přes kritickou hodinu, bylo vyhráno,fena se uklidnila a začala bez problému snášet i delší odchody rodiny. Přizvykání jí pomohlo zapnuté rádio a přítomnost kočky v pokoji, kde se nacházela.Protože se jednalo o křížence loveckého psa, začala ho panička také mnohem intenzivněji zaměstnávat, v okolí našli možnost navštěvovat coursing. Pes i rodina mohli zůstat pohromadě, což všichni zúčastnění včetně mne s úlevou uvítali. 


Spokojenost byla oboustranná  Radek